Wednesday, 13 July 2011

1st day in Langton Green

Středa 13.7.2011

Vstávala jsem o půl 8. Penny říkala, že mi dnes všechno ukáže a vysvětlí. Včera mi pouze řekla, jak mám ráno nachystat ubrousky, příbory a talířky na snídani. Chystat budu pouze pro sebe a pro dědka - Bob je od druhého dne dědek, říkám mu tak proto, že je mi hrozně nesympatický a chová se hrozně. Ale o tom více až dál -  jelikož Penny nesnídá, neobědvá, pouze večeří a to kdybyste viděli tu porcičku.....:D.

Po snídani jsem přišla za Penny s modrou složkou, kterou mi také dala už včera. Mám tam podrobně popsané, co jaký den mám udělat, můžu si to i odškrtávat, když to budu mít hotové nebo naopak udělat čtvereček, že jsem to ten den nesplnila. Což je mimochodem dost divné, kdo by si sám sobě podkopával nohy a přiznal se, že něco neudělal, že?:D
Penny zvolila takový systém, že mi ten první týden bude každý den ukazovat, co mám udělat, takže dnes mi ukázala středu. No, řeknu vám to asi takhle:D. Úkoly, co mám udělat jsou velmi primitivní. Až na vysávání a vytření podlahy jsou to jen maličkosti. Vlastně i vysávání a vytírání není nic těžkého, i když tady když vytřete, můžete vytírat znovu. A to hlavně za:
a) kvůli psům, kočkám
b) kvůli tomu, že se tu nikdo nepřezouvá a chodí se tu v botech
Harry, protože je to vážně oooobrovský pes nadělá hrozně moc nepořádku. Když žere, tak u toho dělá neskutečný rachot, že byste řekli, že vedle vás žere lev a ne pes:D. Granule a maso je všude kolem na zemi, s vodou je to ještě horší. Po celém domě je 5 mís (už jsem chtěla napsat misek, ale tohle vážně nejsou misky:D) s vodou, protože Harry hodně pije. Proto když vytřete, zapět minut nejde poznat, že jste vytřeli.
Naštěstí se to tady vůbec neřeší. Penny to moc dobře ví, že to tak funguje, a proto asi ani moc neuklízí:D. Prostě to nemá cenu.
Já ovšem, protože jsem zvyklá všechno uklízet pořádně, jsem první den uklízela poctivě. Dělala jsem i to, co jsem nemusela. Úklid mi trval asi 3 hodiny a zdržovalo mě hlavně to, že jsem musela čekat na Penny, která byla hrozně "busy" s telefonátama a během toho mi musela vysvětlovat co a jak. Po úklidu mě pochválila, že jsem uklidila very well:-).
K večeru jsem opět skypovala s rodinou. Poté následovala večeře, které jsou mé neoblíbené, protože dědek je hroznej pruďas. Myslí si, že když je "council", tak že všechno zná, všechno ví, všude byl a my všichni ostatní jsme blbečci. Během dnes jsem si všimla, že se u oběda několikrát dohaduje s Penny. Hrozně rád někoho přesvědčuje a vyvrací druhému jeho názory. Když jsme jedli, zeptal se mě, jaký je teda ten důvod, proč jsem se stala aupair (kéž byste mohli slyšet tón, jakým to řekl). CHA:D. Nevěděla jsem, co na to rychle vymyslet. Jednoduše jsem odpověděla, že je to dobrá příležitost dostat se do Anglie, podívat se na různá místa a tak. "Tak doufám, že asi nechceš být pořád zavřená v pokoji.....". Nevím, jestli si rád rýpne, ale teprve včera jsem přijela, tak snad neočekával, že někam hned polezu. Penny se mě hned zastala a řekla, že je přece ještě čas na to, abych někam jela. Od tohoto okamžiku jsem veděla, že si moc rozumět nebudeme. Bohužel, nic není dokonalé.
Večer mi Penny nabídla, jestli se s nimi nechci dívat na film. Řekla jsem, že asi nebudu moc rozumět, ale Penny mě přesvědčovala, že určitě ano, ať nechám to nádobí a přijdu. Tak jsem přišla. Dívali jsme se na "Prince z Persie". Bylo to moc pěkné, líbilo se mi to. Dialog byl jednoduchý, takže jsem rozumněla docela dobře, na pár vyjímek. Problém pro mě ovšem nebyla angličtina, nýbrž moje únava. Doma jsem zvyklá chodit spát o půl desáté a tady se teprve v deset zapínal film. V půlce se mi šíleně zavíraly oči, ale zvládla jsem to až do konce. Pak mě probrala sprcha, takže jsem nakonec šla spát až po jedné hodině.

Celkvý dojem z dnešního dne je super. Dědek je sice blb, ale co z něj. Zato Penny je zlatá, neustále mi říká "love" a objímá mě. Uvidíme, jak to půjde dál, ale myslím si, že nikdy nic nemůže být růžové. Vždycky se najde něco, co člověk bude štvát a takový je život. Ale je to zkušenost k nezaplacení:-).

Harry is sleeping
Fluffy

Tuesday, 12 July 2011

Goodbye sweet home

Napsat tento článek bude pro mě velmi vyčerpávající, jelikož toho mám mnoho na srdci a nevím, čím začít. Ale začnu od začátku - třeba:D.

Úterý 12.7.2011

Vstávala jsem před druhou hodinou ranní:D. Samozřejmě žádný problém. Do Prahy jsem měli v plánu vyjet okolo půl třetí. Rodiče mě vezli autem, za což jsem mimochodem velmi vděčná, protože si moc dobře nedokážu představit, jak bych jela přes celou ČR vlakem s tím obrovským kufrem.....no nechtějme si to ani představit:D.
Skoro celou cestu jsem spala, tedy spíš "téměř spala", protože se moc spát nedalo, jelikož jsem neustále přemýšlela jak to všechno dopadne. Navigace nás úspěšně dovedla až k Ruzyni, kde nastaly první menší problémy:D. Nevěděli jsme, kde máme zaparkovat, do jakého vjezdu jet, no zkrátka vesničané ve velkoměstě:D. Taťka se ale nikdy nenechá vyvézt z míry, takže na všechno hned přišel a úspěšně jsme zaparkovali. Tehdy mi začalo být dost blbě:D. Taťka se mě snažil asi povzbudit, tak se mě začal opět ptát, jestli se těším:D. Zřejmě to na mně nešlo poznat. A už to bylo. Začala jsem řvat a mamka to umocnila ještě tím, že mi dala kominíčka pro štěstí, kterého mi koupila. Pak začala brečet taky - taťka se držel, ale měl skleněné oči.
Letěla jsem z prvního terminálu a protože už byl čas, kdy se měl otvírat můj check in, vyrazili jsme dovnitř. Nutně jsem potřebovala zvážit kufr, protože jsem doma při balení zjistila, že naše váha neváží tak, jak by měla. Jednou vážila o 2 kg míň, jindy o 3 víc. Doma jsem na to už neměla nervy, takže jsem si řekla, že na letišti se to hold podá:D. Po zvážení měl kufr 21,3 kg. To máme o 1,3 kg více. Nechtěla jsem riskovat, že mi to neuznají a budu muset platit navíc nekřesťanské peníze, takže jsem se rozhodla rozloučit se s nějakou z věcí, která bude muset zůstat v ČR. Nejlepší volba byly boty - stejně jsem si chtěla v Anglii koupit nové. Boty bohužel nestačily, takže jsem vyhodila ještě jeden svetřík a 2 balíčky bonbónů. Po redukci byla váha 20.3 kg a to mi taťka řekl, že přece tohle mi už musí uznat. Neměla jsem už stejně co vyhodit, takže jsem se na to vykašlala a šla se odbavit. Kufr prošel, paní u přepážky mi sdělila, co mě čeká dál, kdy mám být nejpozději u gatu a kam mám jít. Měla jsem ještě asi půl hoďky čas, tak jsme si sedla s našima ještě na chvíli před pasovou kontrolu a čekala. Bylo mi tak špatně, jak ještě nikdy:D. Navíc jsem ráno nesnídala, den předtím nevečeřela. Mamka mi nutila rohlík, koláček a mně při pomyšlení na jídlo bylo ještě víc špatně:D. Nakonec mě donutila sníst dva měsíčky nektarinky. Huráá:D. Byla jsem nervózní kvůli času, navíc bylo hrozné jen tak sedět a mlčet a čekat, než půjdu a přitom vědět, že 2 měsíce ani jednoho neuvidím. Osušila jsem oči, sebrala odvahu, rozloučila se a vydala se vstříc osudu.
Pasová kontrola proběhla v pořádku (pas budu mít prošlý až příští rok:D), přes rentgen mě také pustili (při skládání věcí do košíku se mi v dírce zasekl řetízek, který, když jsem ho rvala ven, se roztrhl), už jen nastoupit do letadla, které by se po cestě nemuselo zřítit nebo nouzově přistát. Samozřejmě jsem stála až na konci fronty, takže na mě zbylo místo skoro na konci letadla, prostřední sedadlo. Seděla jsem mezi nějakým muslimem a náádherným Australanem:D. Ptáte se, jak vím, že to byl Australan? Nééé, neptala jsem se ho. Během letu vyplňoval "landing card" a jako nationality napsal Australian. Jméno: Luke, příjmení si nepamatuju. Na věk jsem nedokázala zaostřit, takže nevím, ale tipuju tak kolem 25. To tělo, ty paže.....ale pokračujme:D.
V letadle místo letušek pobíhali a rozdávali usměvy šampónci letušáci. Asi třikrát za let proběhly turbulence - jedna byla tak velká, že už jsem si myslela, že poprvé v životě poletím volným pádem:D. Díky bohu jsme šťastně přistáli. Jelikož jsem vůbec nevěděla kam jít, šla jsem za davem. Ten mě dovedl až pasové kontrola, kde jsem si vystála hooodně dlouho řadu. Pár minut jsem si počkala taky u pásu se zavazadly, které jsem díky žluté visačce hned poznala (thanks mum:-*) a poté hurák k východu. V hlavě mi nejvíce ukvěl obraz, kdy jsem vešla do té obrovské haly, kde čekalo tolik lidí, že jsem byla naprosto dezorientovaná. Nevěděla jsem kam se podívat dřív. Během 2 vteřin jsem se rozhlídla na pravo i na levo a najednou jsem uviděla Penny. Ona vážně držela v ruce ceduli s mým jménem. Odhodlaně jsem k ní kráčela, poznala mě a okamžitě mě objala a dala mi kiss:D. Ihned spustila, jak je ráda, že jsem tu a že se na mě moc těšila. Byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Cestou z letiště domů jsme si hezky pokecaly, až jsem se sama divila. Přijela mě vyzvednout bez Boba, ten musel zůstat doma a postarat se o Pennyinu babičku, která, jak jsem se dozvěděla později, bude mít v září 100 let! Wow. Viděla jsem ji na fotce a na sto teda vůbec nevypadá. Cesta do Langton Green trvala asi 40 min. Stihla jsem rychle napsat sms rodičům a nejbližším, že jsem spokojená a vše je OK.
Když jsme dorazily domů, dům zvenku vypadal dost malý. U dvěří mě přívítalo veškeré zvířectvo. Harry, Stellar, kočky.....Harry je taaak velký, že to snad ani není pes:D. Poté, co mě všichni poslintali jsem si podala ruku s Bobem. Já věděla, že mi na něm něco nebude sedět, ale o tom až později.
Penny mi ukázala celý dům, zahradu, všechno. Kromě pejsků a kočiček mají na zahradě v obrovské kleci asi 40 papoušků:D. Na zahradě mají 2 jezírka, jedno s rybičkama. Bazén mě nadchl nejvíce, ale jak to tak vidím, do mého odjezdu se nevykoupu kvůli počasí:-/.
Vybalila jsem si věci, na oběd si dala pizzu a pak jsem vyrazili do Tubridge Wells - větší město, asi 58 000 obyvatel, Bob je tam starostou. Zatímco on měl meeting, Penny mi ukázala všechny důležité i nedůležité obchody. Během toho se v každém obchodě zastavila asi s třema lidma a vykecávala. Všichni jsou na sebe milí, ptají se jak se druhý má. Ukázala mi taky nádraží, kde mi sebrala letáčky o slevové kartičce na vlaky. Hned se ptala kolikrát pojedu do Londýna:D. Pětkrát? Šestkrát? Musela jsem se smát, protože.....I havo no idea. Ptala se mě, jestli bych chtěla navštěvovat jazykové kurzy. Ani jsem nestačila odpovědět a už mě táhla do velkého domu, kde se kurzy konají. Slečna jí ale sdělila, že přes léto kurzy neprobíhají. Díky bohu:D. Stejně jsem neměla zájem. Stojí to dost peněz a nevím, zda by se to u mě vyplatilo. Penny ovšem nezahálela a ihned mi koupila knížku z Canbridge, která je určená pro samouky. Je vážně super, ale zatím jsem měla čas udělat pouze 1 stránku:D.
Večer jsem přes hodinu skypovala s rodinou. Bylo krásné vidět, jak má o mě každý zájem:-P.
Kolem osmé hodiny byla večeře. Jídlo v takovou dobu je pro mě smrt:D. Doma jsem zvyklá večeřet nejpozději v šest hodin, navíc porce jsou o hodně menší. Ale zdárně jsem všechno spořádala. Zajímavé je, že jsem skoro celý den nic nejedla a přesto jsem neměla hlad. Bylo to asi z těch nervů. Bob si potrpí na velkolepých večeřích, takže po hlavním chodu následovat dezert. To jsem samozřejmě nečekala. Tak tak jsem se přemohla, abych ho do sebe ještě nacpala. No pak mi bylo zle.....:D.

Závěrem chci říct, že rodinka je super. Hlavně Penny je zlatá. Bob je pracovně vytížený, takže jsem si s ním za delý den skoro nic neřekla - nijak mi to nevadí:D. Pejsci jsou úúúúúžasní, kočičky také. Ano, jsem spokojená:-).
 

Můj pokoj
Umyvadlo v pokoji:-) (to vedle není záchod, ale šatna:D)
knížky, knížky, knížky.....:D

Sunday, 10 July 2011

Only one day at home

.....and only short message!

Nevím, co dřív:D. Letím sice až v úterý, ale balila jsem se už dnes (aby nebylo všechno na poslední chvíli):D. Hodný bratr mi ještě přeinstalovává celý notebook, aby mi vše fungovalo, protože mi nešlapala webka, internet pořád padal.....Zkrátka to bylo něco pro moje nervy. Doufám, že teď už nebude s ničím problém. PC se vyčistilo, tak by nemělo co dělat bordel:D.
Váhu kufru průběžně kontroluji. Měla jsem zabaleno asi polovinu a když jsem kufr přemísťovala na váhu, tak jsem si řekla, že to 20 kg už musí být:D. Připadalo mi to hrozně těžké - navíc já mám velmi špatný odhad na cokoliv. Váha ale ukázala 11 kg. Tak nevím. Naše váha je totiž trošku nepřesná, ukazuje asi o dvě kila více, což je vlastně v mém případě výhodou:D.
Nakupovala jsem včera, dnes a ještě budu i zítra - poslední nezbytnosti.
Při balení jsem nevěděla, jestli si s sebou brát, ručník?, papuče?, pastu?, nakonec jsem sbalila raději všechno. Nejméně dvě kila váží moje "lékárna", kterou mi maminka pořídila. Mám léky snad i na malárii:D. ALE HLAVNĚ velkou část kufru (jak prostorově, tak váhově) zabírají dárečky:D. A to jsem ještě chtěla přikupovat. No už teda nebudu.

Dám sem pár fotek, abyste viděli, co pěkného jsem starouškům koupila. Jen mě mrzí, že neuvidíte ten hlavní dárek, který jsem nevyfotila rozbalený, ale až zabalený v krabici a v balícím papíru:D. V tom spěchu jsem si to neuvědomila. Nejhorší je na tom to, že ani nevím, jak bych vám to popsala:D. UŽ VÍM! Našla jsem to na netu. Říká se tomu máslenka. Dává se tam buď máslo nebo sýr nebo vlastně cokoliv. Z fotek jsem si všimla, že staroušci si hodně potrpí na nádobí z porcelánu, tak jsem jim chtěla dovést klasický český cibulák. Prvně jsem měla v plánu hrnečky a konvičku, ale toho mají doma dost, proto jsem nakonec vybrala máslenku (to je divné slovo:D). Možná to už doma mají, ale je tam menší pravděpodobnost než u hrnečků a konvičky:D. Snad se jim to bude líbit:-). Neodolala jsem ani keramické kočičce s pohyblivým ocáskem a chmýřím:D. Když oni je mají taaak rádi. Jako všechny zvířátka.
Pozn.: Všimněte si, že máslenka je také zabalena v balícím papíru s kočkama:D. Myslím na vše!

Ta moje je teda mnohem hezčí, ale aspoň pro představu - máslenka   

All things
Český alkohol nesmí chybět:D
Detail kočičky s pohyblivým ocáskem:D
Prospekty o Bruntálu a ČR

Monday, 4 July 2011

I have an airticket, finally!

Letenku kupuju každý týden, protože pořád někam lítám, proto pro mě nákup letenky do Anglie byla velká hračka:D.

Ehm. Včera jsme k tomu s mamkou usedly, že to teda koupíme. Poletím s easyJet, protože jako jediný létá na Gatwick za rozumnou cenu. Sice z Prahy, což mám z prdele, kde bydlím přes celou republiku, ale co se dá dělat. Když jsem hledala společnosti, které by letěly z Brna, vyskočila na mě vesele letenka za 35 000 Kč (to byla ještě ta nejlevnější:D). A u toho bylo ještě napsáno - výhodná cena! Nechápu teda, proč mi to naši nechtěli koupit, když je to přece tak výhodné a levné:D.
Bohužel, bohudík (?) - easyJet vyhrál. Celá rezervace nebo spíš koupě, protože člověk vlastně nic nerezervuje, ale hned to musí zaplatit, nebylo nic složitého, zjišťovala jsem si informace, které mě zajímaly dávno předem a několikrát jsem si to zkoušela "nanečisto" zabůkovat:D. Každou kolonku jsme poctivě vyplnily, odklikaly a potvrdily. Teď se nesmějte, ale všechno, co jsme tam napsaly, jsme každá kontrolovala tak stokrát, než jsme to vždycky potvrdily:D. Číslo karty jsme kontrolovaly tak, že mamka četla, já psala. Pak jsem četla já, mamka kontrolovala. Pak jsme raději četly čísla ještě odzadu a kontrolovaly.....:D.Okolo bylo sto padesát dalších informací a upozornění, které jsme také četly min. desetkrát:D. Po konečném potvrzení koupě jsme si oddychly. Najednou na nás řve upozornění: Důležité! Musíte do své rezervace doplnit informace o identifikačním průkazu. Pokud tam neučiníte, nebude vám umožněn vstup do letadla.
No jaké informace zase? Nechápaly jsme to:D. Do jaké rezervace, však tu jsme potvrdily a mělo by to být snad všechno. No asi ne.

Já: "Kam to mám jako doplnit, nikde tu nic není, na co bych klikla."
Mamka: "No já nevím, ale podle mě nic nikam už vyplňovat nemusíš. Oni to asi myslí tak, že si nemáš zapomenout vzít pas, jinak tě nepustí do letadla, jen to blbě napsaly."
Já: "No to nevím teda. To ne. To se určitě ještě někde něco musí napsat, číslo pasu nebo tak. Ale kam?:D"
Mamka mezitím čte všechno možné, co zrovna na stránce bylo napsané.
Já: "Zkusím se znovu přihlásit a tam určitě někde budu mít, že mám ten let už koupený, třeba to tam pak bude někde na to doplnění.
Tak jsem se znovu přihlásila, klikna na "Moje easyJet" a vidím, že let se koupit podařilo. Odlet, přílet, číslo, kdy se uzavírá odbavovací přepážka - vše tam bylo zmíněno. Hledám něco o doplnění těch informací a konečně vidím "Doplnit informace o identifikačním průkazu". Kliknu na to a sláva, jsme tam, kde jsme chtěly být:D.

Doufám, že si o mně a mé mamince nebudete myslet, že jsme úplné hlavy bez mozku:D. Klidně bych se ale vsadila, že někomu se už určitě podařilo ty informace nedoplnit a dotyčný fakt neodletěl. Mají to špatně vyřešené. Měli by to udělat tak, že všechno to, co jsem pak hledala kdesi jinde, by měli mít hned při té rezervaci, kdy člověk zadává kolik zavazadel bude mít, jakou kartou bude platit apod.
Budu jen doufat, že já už to mám v pořádku a nic mi tam nechybí.

Praha do Londýn Gatwick (letištní budova Jih)
Odl. 12. července 2011 9:50
Příl. 12. července 2011 10:50
Odbavovací přepážka se uzavírá 12. července 9:10

Jo, jo, jo!:-)

Sunday, 3 July 2011

První komplikace

Někdy to přijít muselo:D. Jen jsem čekala kdy. Ona to nakonec nebyla nějaká velká tragédie, ale nervy jsem kvůli tomu měla, né že ne. What happened?

S Penelope si píšu stále maily. Chválila jsem jí zahradu a rozplývala se nad Harrym a Stellarem. Napsala jsem jí, že Harry je big boy:D. Odepsala mi, že to teda je, ale je vždycky hrozně milý a mírný. Prostě gentleman. Chtěla jsem s ní vyřešit, kdy bych chtěla odjet pak zpět. Vím, ještě jsem ani neodjela tam a už řeším, kdy pojedu domů:D, ale nechci to pak nechávat na poslední chvíli, budu mnohem klidnější, když to budou vědět už dopředu. Jelikož mě čeká ještě čtvrťák, který bude pro mě zlomový kvůli maturitě, ale hlavně kvůli přijímačkám na vysokou, nemůžu si dovolit dlouho zameškat ve škole. Proto jsem usoudila, že 4.9. bych letěla zpět domů. Stejně jsme se domluvili a oni sami chtěli někoho přes léto, tak jsem si říkala, že to nebude problém. No trošku jsem se spletla.
Penelope mi zdvořile napsala, jestli opravdu musím být na začátku září už doma, zda bych nemohla zůstat do konce září. Oni navíc plánují holiday s návratem 10.9., takže by neměl kdo hlídat hafany a vůbec celý barák:D. Což mě mimochodem docela zaskočilo, protože jestli mají v plánu mi vážně svěřit celý barák i se psema, kočkama, liškama a nevím čím ještě, tak jsou to hodně důvěřiví lidé:D. Jen tak cizí holce svěří veškerý svůj majetek. Já jsem ale samozřejmě zodpovědný člověk, takže se není čeho bát:D. Taky napsala, že to není tak důležité, ale prej máme dohodu, že pojedu ke konci září. Z toho jsem byla docela vykolejená, protože jsem nikde nikomu nepsala, že můžu do konce září. Nevím, jestli to nějaká z agentur popletla nebo kde to vůbec vzali.....:-/ Tak jsem hned psala do agentury, jak to vyřešíme, protože do konce září tam být rozhodně nemůžu. Agentura odepsala, že to nebude problém, protože jakmile já pojedu domů, tak tam přijede nová aupair, která tam bude na delší dobu. Takže jestli potřebuji na začátku září odjet, NENÍ TO PROBLÉM:D. Všímáte si? Nic není problém, ale já ty problémy stejně stále řeším:D.
Napsala jsem to teda Penelope, že mě to moc mrzí, ráda bych tam byla klidně do konce září, ale kvůli škole nemůžu. Byla jsem nervózní, co mi odepíše. Připadala jsem si jak nějaký hajzlík, co něco slíbí a pak z toho vycouvá. Ale já jsem vážně nikdy nikomu neřekla, že budu moct do konce září:D. Už se mi začínaly v hlavě honit myšlenky, že nakonec si to rozmyslí a ještě mě odmítnou. Agentuře už jsem ale dávno zaplatila, smlouvu podepsala.....tak by snad neměli:D.
Penelope je naštěstí asi vážně skvělý člověk, protože mi na můj mail napsala, že to určitě nějak vyřešíme. Jestli je nějaká možnost, že bych tam mohla zůstat aspoň do 11.9., tak by jim to moc pomohlo. Nejraději by samozřejmě byli, kdybych tam zůstala co nejdéle, protože zním hrozně fajn a líbím se jim:-). Což mě samozřejmě potěšilo:D. Na to jsem jí nemohla odepsat, že tam do jedenáctého nezůstanu. Teď jen jak to říct našim. Řekla jsem to z plna hrdla:D. Kupodivu neměli žádný problém, taťka mi dokonce řekl, že být mnou, tak tam je co nejdéle, ale ať to nezkouším už ani o jeden den prodlužovat:D. Ujistila jsem je, že sama bych ani nechtěla, kvůli tomu, že čtvrťák pro mě bude docela důležitý a ono zameškat si dva týdny v naší třídě není nic moc jednoduchého. Každý vám to pak dá sežrat tím, že vám nepůjčí ani jeden zápis:D. Teď bych tu nejradši začala nadávat na celou školu, protože to by fakt stálo za přečtení, ale nestačil by mi na to jeden článek. Jednou z toho bude kniha a až ji vydám, včas se to dozvíte:D.
Po domluvě s rodiči jsem šla hned napsat Penelope, že do 11.9. tam zůstanu, ale víc bohužel ani ťuk. Odepsala mi krásný mail:

What fabulous news! Thank you, and your parents too. We can get you to Gatwick on the 11th, a later flight would be preferable. Yes, we are expecting you on the 12th, and will meet you at the airport. Look forward to seeing you. P.

Teď se tam těším ještě víc!

Stellar se svým plyšáčkem

Stellar s Bob (hostgrandad)

Thursday, 30 June 2011

Jsem nejvíce nadšena!

Musím se s vámi podělit o další novinky a hlavně své pocity:D.

Psala jsem si s rodinkou maily - domlouvali jsme se, kde bych teda mohla přijet. Chtěla jsem už 5.7., ale jelikož se před pár dny vrátili z dovolené, tak je to pro ně prej moc brzo, proto navrhli 12.7. V podstatě je mi to jedno, hlavně že odjedu - ten týden navíc doma už mě nezabije. Sice nechápu, na co potřebují tolik času (uklízet jim tam přece jedu já, takže kvůli mně mít vygruntováno nemusí), ale psala, že příští víkend mají něco důležitého a budou velmi "busy" :D. Nevadí. Aspoň se budu moct na všechno psychicky připravit, jelikož už na mě jde taková ta eufórie, kterou neumím popsat.
Psala jsem také agentuře, že bych byla ráda za nějaké fotky staroušků, abych věděla, koho mám na letišti vůbec hledat. Agentura mi poslala dvě fotky, které ovšem byly naskenované a v docela špatné kvalitě. Hlavně teda ta jedna.
Penelope (asi ji nazvu hostgrandma:D) to ale zachránila. Nejenže mi napsala číslo na mobil, dokonce mi napsala svůj profil na Facebooku:D. Dnes už to ale asi není žádný fenomén, že má 60-letá paní Facebook.
Byla jsem nadšená a hned jsem si ji přidala do přátel. Druhý den byla má žádost přijata a já byla zvědavá na fotky. No předčilo to má očekávání! Alb bylo asi 40! Projela jsem v rychlosti jen první album, jelikož bylo ráno a já musela ještě do školy. Večer jsme si k tomu s mamkou a taťkou sedli a kochali se:D. Seděli jsme u toho snad dvě hodiny, než jsme se na všechno podívali. Taťku to po chvilce přestalo bavit, mamka vydržela docela dlouho:D.
A teď o jejich životě. Interiér baráku mi připomíná anglický zámek. Samý obraz se zlatým zdobením, sametové závěsy, všude květiny, koberečky, serepetičky, vázičky, plno chlastu:D, nádherný obrovský krb, tapety v každé místnosti s jiným vzorem.....no prostě úplně něco jiného, co absolutně není můj styl, ale přitom se mi to líbí:D. Hlavně jsou to starší lidé, takže to k nim i sedí. A ta zahrada! Obrovská. Samá kytka, okrasný strom, jezírko - mamka, která je blázen do kytek mi jen diktovala, jaké výhonky jí pak mám dovézt:D.
Skoro každé album bylo z nějaké akce nebo z výletu. Byli na Madeiře, v Hong Kongu, ve Španělsku.....pořád něco slaví, Bob (hostgrandpa) je na každé druhé fotce se skleničkou v ruce. Penelope se obléká jako pravá dáma, samé šaty, šaty a šaty. Bazén na zahradě je taky parádní. A teď největší šok. Hafani. Jeden je menší, velikostí asi jako anglický kokršpaněl a druhý je obrovskýýý. Je to irský vlkodav:D. Taťka si ze mě dělal srandu, že jestli po mně při příchodu skočí, tak mě porazí a už nevstanu:D. Štěstí, že jsem ty fotky viděla a vím, co mě čeká. Z toho bych měla totiž asi šok:D. Mám ho i tak a to jsem ho ještě neviděla naživo:D. Třeba se na něm budu moct vozit jak na poníkovi:D. Musím se smát, když jsem měla v plánu dovézt těm pejskům malý pamlsek. Malému by to možná stačilo, ale velký chudák by mi jen oblízl ruku a bylo by to pryč:D.
Ještě se musím podělit o jeden hlod:D. Jak jsme se dívali na fotky, tak na jedné byla Penelope oblečena fakt jak nějaká královna. Měla červené šaty až na zem, korále na krku a přes sebe měla přehozený takový květovaný kabátek. Taťka se smál a říkal, jestli náhodou tam nebude i Harry Potter, že ona vypadá jak z Bradavic:D. Tak jsem mu nadala, co se mu nelíbí, ale musela jsem se smát taky. Vzápětí jsem zjišťovala jména pejsků. A ten velký se jmenuje Harry:D. Takže už jsou to Bradavice se vším všudy.

Když to shrnu, sečtu, podtrhnu:D - jsem nadšená. Teď jen doufám v to, aby byli fakt tak milí a přátelští, jak se zdají z fotek. Prostě staroušci sympaťáčci. Z fotek jsem poznala, že mají určitě jednoho syna. Tim - docela fešákO:-):D Z první fotky jsem mu tipovala tak kolem 25 let, ale asi bude mít víc. Vyskytoval se tam totiž ještě jeden pán se stejným příjmením, tak jsem nevěděla, jestli je to taky jejich syn nebo je to Bobův (hostgrandpa) brácha. Vypadal totiž oproti Timovi docela starší. Nakonec jsem zjistila, že má 37 let a Bobovi je 68, takže to brácha určitě nebude, ale spíš jeho syn. Pak mají asi ještě dceru, ale to si nejsem jistá.
To bude zatím vše. Ještě přiložím fotku pejsků s Penelope:-).

velký=Harry + malý=Stellar + Penelope





Monday, 27 June 2011

Velké dilema - GIFTS

Nastal čas, začít se připravovat na odlet! Uááááááá! Vážně se mi to nezdá? Vážně na 2 měsíce opustím své rodné město? Jaká škoda:-(. Konečně budu pryč!:D Ne, nerozčilujte se. Nejsem takový bezcitný a sobecký člověk, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pár bytostí mi chybět bude. Prej bytostí:D. Věcí ale napsat nemůžu, protože člověk ani pes není věc:D. A lidí napsat taky nemůžu, protože zase pes není člověk. Doufám, že to chápete:D. Zkrátka mi bude chybět moje drahá přítelkyně Angličanečka, která i když je Angličanka, tak ji nemohu vzít s sebou. Pak můj pejsek Max, rodina včetně babičky, tetičky apod.
Ale hlavně, že budu pryč:D. Však já se budu smát, až budu brečet, že se mi stýská:D. Nevím, teda, jak se budu smát, když budu brečet, ale myslím, že se mi to párkrát v životě už povedlo.
Dnes musím vyházet celou šatní skríň a vytřídit co půjde do pračky, co do koše a co zpátky do skříně. Při té příložitosti, když budu dávat prat věci, už bych si tam taky mohla trochu uklidit. Né, že bych tam měla nepořádek, protože jsem líná si skládat věci. Ale nic se tam už nevleze! Je to tam narvané, že ani skřín se zavřít nedá:D. Musíte nejprve všechno pořádně namačkat do skříně a  tu pak rychle zavřít. Žádná sranda:D. Musím myslet taky na to, že si z Anglie budu chtít přivézt co nejvíce hader, tak aby to bylo kam dát. Nevím ale, jak to udělám při zpáteční cestě s kufrem. Do 20 kg se určitě nevejdu:D. Při nejhorším si všechno to oblečení oblíknu na sebe - to se může, ne?

A teď k té méně vtipné záležitosti. CO KOUPIT JAKO DÁREK 60-leté paní a 68-letému pánovi?:D Tady mě přechází veškerá legrace. Pro pejsky a kočičky mám jasno - koupím nějaké pamlsky, kapsičky se žrádílkem - ale co pro ně? V zájmech měli napsané, že mají rádi hudbu, zvířátka, čtení a ta paní šití nebo vyšívání. Chtěla bych přivézt něco typicky českého, ale taky něco, co by bylo hezké a třeba i k něčemu užitečné. Moc neholduju těm knížkám o Praze apod. Podle mě, už toho doma musí mít a nebo, když už, tak bych jim dovezla knížku o Bruntálu:D. Město, kde bydlím (kdyby se v tom někdo ztrácel) - jestli teda vůbec nějaká taková knížka existuje:D.
Čekám tedy horlivě na vaše rady. Můžete napsat, co jste vy dovezli dospělým členům rodiny a taky přispět nápadem pro mé staroušky:-).

můj miláček Maxík

Sunday, 26 June 2011

Tak kde to nakonec zapíchnu? Čtěte dál a dozvíte se to!

Po estrádě se španělskou rodinou jsem měla chmurné ráno. Této větě se musím hrozně smát:D. Možná se smějete, ale hrozně mi záleželo na tom, aby mi "óperování" na prázdniny vyšlo. Abych vypadla z té komplikované České republiky a ještě komplikovanějšího Bruntálu (tam bydlím). Ono sdílet kyslík s falešnýma lidma, které nemůžete ani vidět je pro člověka jako já utrpení. Nepřála bych to nikomu:D. Vážně se tu užírám den co den, takže představa, že bych dva měsíce byla hezky v čoudu byla můj sen! Už jsem ani nevěřila, že se mi splní.
Druhý den mi agentura napsala potěšující zprávu. Přeposlala mi mail z anglické agentury, které psala rodina z Anglie (ten starší pár se spoustou zvířátek:D), že by byli rádi, kdybych jim zodpověděla na pár otázek - zda mi nevadí bydlet na vesnici, jestli mi nevadí psi a kočky v domě nebo jestli jsem nespokojená s pracovním rozvrhem. Momentálně jsou totiž na dovolené. Tak paráda! Ihned jsem se vrhla na odpovídání. Jelikož mi na této rodině obzvlášť záleželo, musela jsem udělat dobrý dojem. Napsala jsem, že mi nic nevadí, se vším jsem spokojená a klidně jim i o víkendu(což by byly moje free dny) s čímkoliv pomůžu, pokud budou chtít. Doufám, že se mi teď moje vstřícnost nevymstí:D.
Další dobrá zpráva, ten samý den. Španělská rodina s tím malým chlapečkem, co čekají holčičku se mnou chtějí mluvit. Jupííííí. Aspoň něco. Na telefonát jsem okamitě kývla a domluvila si ho na další den v sedm večer.
Druhý den, 19:00 hod. čekám na skypu. Pět minut - nic, deset minut - nic, patnáct minut - nic. Dělají si zase srandu?:D.....Po dvaceti minutách otevřu e-mail a vidím jeden od Paula - tatínka z té rodiny:

Dear Jana, sorry but today at 7 pm will be impossible will yo be available tomorrow at 9 pm?
Sorry about today

No. No problem! Čekám skoro půlroku na pitomý telefonát, tak proč bych nepočkala ještě jeden den:D. Odepsala jsem tedy, že zítra v devět.
Tak a chýlíme se do finále. Těšíte se? Já taky:D.
Další den (22.6.) jsem tedy čekala před devátou na skypu. Oprava. Čekala jsem tam už snad od sedmi:D. Nevím proč, ale asi jsem měla nějaké tušení, kdyby se zase něco "zajímavého" událo. Např. to, že hovor je dnes opět impossible:D. Ve 20:35 se dívám na mail. A tam zpráva z agentury: Tak rodinka z Anglie právě potvrdila, že by byli rádi kdybyste přijela. Nedýchám! Zastavil se mi tep a všechny důležité životní funkce. Nevím co mám dělat, ale asi jsem se v tu chvíli zbláznila. Zvedám se ze židle, letím do ložnice, skočím do peřin a řvu na mamku: "Mamííííí, tak jedu do Anglie! Napsali, že mě chcou!" Objímám ji a zase skočím do peřin:D. Opravdu to tak vypadalo, možná ještě hůř, ale většího debila tu ze sebe dělat nehodlám.
V mailu ještě stálo, že pokud se mi Anglie líbí víc, tak mám španělské rodince napsat, že jsem přijala jinou nabídku. Jestli ale chci počkat, tak si s nimi mohu dnes pokecat, třeba se jim taky budu líbit a budu se pak moct rozhodnout, jestli do Španělska nabo do Anglie.
No nebylo nad čím přemýšlet. Jasně, že Anglie. Píšu proto hned Paulovi, že se moc omlouvám, ale že jsem přijala jinou nabídku do Anglie a že jim přeju, aby našli tu správnou aupair. Paul napsal: What a pity! Enjoy your stay in England. Thanks, thanks, thanks:D. TO SI PIŠ, ŽE SI HO UŽIJU!!!

Nebudu vlastně pravá aupair, ale spíš housekeeper. Ale budu se starat o pejsky a kočičky, což jsou v podstatě taky takové děti:D. Na jednu stranu jsem ráda, aspoň nebude žádné rozčilování se s uřvanýma dětma, na druhou stranu si se psama a s kočkama asi moc nepopovídám. Ale kdo ví:D. Doufám, že aspoň se starouškama jo:D. Rodina zná i další rodiny, které mají děti a kdybych si chtěla vydělat něco navíc, tak mi tou nich domluví. Což je taky super. Mně ovšem ani tak nejde o to, kolik se vydělám, jako to, že budu PRYČ a něco dělat. Odlétám 5.7. z Prahy a letím na Gatwick. Z tama mě vyzvednou a pojedeme do vesničky jménem Langton Green. Tam bydlí. Teď nad tím tak přemýšlím - jak se vůbec na tom letišti poznáme? Zatím nevím, jak vypadají, snad pošlou aspoň jednu fotku. Vždyť na letišti bude tolik lidí. Na to se fakt těším:D.

Otázka do fóra: Jak jste se na letišti hledali s rodinkou vy? Kdosi mi říkal, že někteří mívají velké cedule se jménem apair. To jsem snad viděla ale jen ve filmu:D.

Saturday, 25 June 2011

Slíbené pokračování aneb fiasko se španělskou rodinkou

Jak jsem slíbila, tak také plním. Těm, kteří nečetli můj první článek bych doporučovala si ho přečíst, jinak v tom budete mít vééééélký guláš:-).

Po registraci (už u druhé agentury:D) jsem opět netrpělivě čekala, jestli konečně dostanu nějakou solidní nabídku. Paní z agentury mi doporučila rozšířit hledání o Španělsko - přeci jen tam nelpí tolik na věku a lépe se sežene pouze něco na prázdniny. Nebyla jsem z toho teda vůbec nadšená a zpočátku jsem se tomu hrozně bránila. Pak jsem si ale řekla, že pokud nechci sedět doma na zadku a zbláznit se z toho, měla bych být ráda za cokoliv. Co by dali někteří i za Španělsko! Souhlasila jsem a s trochu větší nadějí jsem opět doufala a čekala. Takovou menší výhodou u této agentury bylo to, že na svých stránkách měli vystavené profily některých rodin, takže pokud se vám některá zamlouvala, mohl jí být přednostně ukázán váš profil. Mně se tam líbili snad všechny rodiny, jelikož už jsem byla vážně zoufalá, že jsem od února zatím žádnou nenašla:D. K mé smůle ale půlka z nich už byla pasé a ostatní potřebovali řidičku. Že já jsem si ten řidičák neudělala:D. Ovšem - i já jsem se dočkala a konečně přišel den D. Dostala jsem nabídku! Rodina ze Španělska, které jsem se moc líbila. No, nebyla jsem z toho nijak nadšená, zvlášť když chtěli aupair jen na 5 týdnů. Škoda, ale musela jsem říct ne. Vzápětí mě hryzalo svědomí, jelikož času bylo málo, rodin ještě méně, takže jsem přemýšlela a přemýšlela, zda bych neměla kývnout. Jenže, co když se pak najde něco lepšího? (Přeci jen ještě nebylo všem dnům konec, že jo:D.) No néé, nemůžu. Musím věřit, že se něco lepšího opravdu najde. Španělskou rodinku jsem tedy odmítla. Už jak nemocný člověk jsem každých 5 minut aktualizovala e-mail, jestli náhodou není nabídka nová. A ona druhý den byla! Rodinka z Anglie, poblíž Londýna, starší manželé, kteří mají 3 kočky a 2 psi, velký dům se zahradou a vyhřívaným bazénem:D A to není sranda. Hledali aupair (v tomto případě spíš housekeeper nebo něco podobného), která by jim pomáhala s úklidem a se zvířátkama. Byla jsem z toho NAPROSTO NADŠENÁ! V profilu bylo psáno v podstatě vše důležité, co jsem potřebovala vědět - přesných rozvrh co jaký den budu dělat, kdy mají pejsci papat, kdy kočičky, dokonce to bylo tak vychytané, že tam bylo zmíněno, že ráno se musí rozhrnout závěsy:D Taky kdy je večeře, oběd...no prostě všechno. Hrozně se mi to páčilo, navíc v milované Anglii. Okamžitě jsem odepsala, že rozhodně zájem mám. Zajímaly mě fotky pejsků, bohužel mi paní z agentury odepsala, ze manželé nejsou tak počítačově zdatní, takže fotky mi poskytnout nemůže. Nevadí, taky mě to mohlo napadnout. Pár chvil na to mi nabídla další rodinu, tentokrát ze Španělska, s jedním 2,5 letým chlapečkem, která navíc čekala v červnu holčičku. Z fotek vypadali moc sympaticky, hlavně ten klučina byl k sežrání. Byl jak andělíček s kudrnatýma blonďatýma vláskama, že byste ani neřekli, že je to Španěl:D Usoudila jsem, že kývnu i na tuto, protože kdyby jedna nevyšla, je ještě šance, že vyjde ta druhá. Po víkendu přišla radostná zpráva - starší pár z Anglie si na mě vyžádali e-mail a prej mě budou kontaktovat přes něj. Vím, že to ještě nic neznamenalo, ale aspoň dobrý krok kupředu ano. Čekala jsem, že druhý den už budu netrpělivě číst každičké slovo e-mailu, který mi napíší. Ale žádný mi nepřišel. Ani další den, ani další den...Prosila jsem paní z agentury, jestli by mi mohla zjistit, zda o mě tedy mají zájem nebo ne, protože slíbili, že napíší, ale zatím se tak nestalo. Paní z agentury slíbila, že vše zjistí a k tomu u přidala "bonus", že by mi ráda zavolala ta španělská rodinka. Byla jsem nadšená (i když to bylo Španělsko), protože to znamenalo, že o mě mají aspoň malý zájem:-) Dohodli jsme se, že zavolají další den od pěti hodin odpoledne. Zvláštní bylo, že jsem nebyla vůbec nervózní (teď kecám, trošku jsem byla:D) a hrozně jsem se na telefonát těšila. Měli volat na mobil, ale paní z agentury mi napsala do mailu, že pokud se budou chtít dohodnout a volat přes skype, tak mi napíší e-mail. No co se pak ale událo, na to snad nikdy v životě nezapomenu.
Asi od čtyř jsem seděla u pc, jelikož jsem nevěděla, pomocí jakého "prostředku" si teda pokecáme. Kontrolovala jsem e-mail a najednou vidím, jeden přišel. A španělsky. Tak na to koukám, jak péro z gauče, nerozumím ani slovo. Hodím to proto do toho "úžasného" překladače na googlu, který to samozřejmě přeložil uplně jinak, než to bylo myšleno. Přeložil to tak, že píše aupair z rodiny, která mi má volat a jestli bych jim nemohla poslat nový skype, protože ten, který jim dala agentura nefunguje. Ten skype byl bráchy, protože já jsem si od svého nepamatovala přihlašovací jméno:D. Ale asi negungoval, na což mě i brácha upozorňoval. No nevadí. Založila jsem v rychlosti nový a na mail jsem té aupair (která nakonec aupair nebyla:D) odpověděla, jestli mluví anglicky, protože já španělský neumím a jestli je teda aupair té rodiny. Přidala jsem ještě nový skype a čekala na odpověď. Tak přišla rychle a v ní stálo, že ano, je aupair od té rodiny a jestli mi teda může rodina zavolat dnes v šest hodin. Napsala jsem ano. No, bylo mi to takové divné, pořád jsem si ten první mail od ní překládala v googlu, jestli jsem to správně pochopila, ale vypadalo to, že pochopila. Pak mě napadlo, že sestřenka vlastně španělsky umí dost dobře, tak jsem jí do sms ten mail přepsala, jestli by mi to mohla přeložit. Štěstí, že to nebyl nijak dlouhý mail, jen pár vět:D. A teď ta NEJVĚTŠÍ SRANDA:D.
Sestřenka neodepisovala, (odpověď poslala asi za hodinu a půl poté) tudíž už jsem dávno musela být na skypu, protože bylo šest. Zapnula jsem skype a potvrdila žádost o přijetí nového kontaktu. "Kontakt", který se jmenoval Maria hned napsal, tak jsem odepsala. Podle toho jméno jsem usoudila, že to bude ta aupair, jelikož hostmum se měla jmenovat Esther a hostdad Pau. Zajímalo mě, kdy aupair končí a jak se tam u rodiny má, takže jsem se hned zeptala. Maria odepisovala docela dlouho, ale napsala, že potřebují aupair na dva měsíce. Nechápala jsem odpověď, protože jsem se ptala na něco úplně jiného:D. Řekla jsem si, že u toho PC už asi sedí hostmum a tak jsem se zeptala, zda už si píši s Esther. Po dvou minutách přišla odpověď, že se jmenuje Maria, že mi rozumí a že je matka rodiny. Poznala jsem, že anglicky moc neumí - podle těch nesmyslů, které nebyly nějak gramaticky správně, nicméně se z toho dalo nějak vydedukovat, co má asi na mysli. Tak ale to už jsem byla docela zmatená, nechápavě jsem kroutila hlavou a začala jsem si připadat jak blázen:D. Jak může být Maria hostmum, ta se má přece jmenovat Esther! Takové jméno aspoň bylo uvedeno v profilu rodiny. Potřebovala jsem si udělat jasno, protože mi to začínalo připadat, jako kdyby si tam ze mě někdo dělal srandu. Napsala jsem, že mám dnes mluvit s rodinou ze Španělska, kteří bydlí v Barceloně, mají jednoho chlapečka a čekají v červnu holčičku. Po menší prodlevě jsem si mohla přečíst odpověď. Jmenuji se Maria, mám tři holčičky a bydlím ve Španělsku - tři dny kdesi a čtyři dny zase někde jinde (už nevím, co tam bylo za místa:D). Nevím, jestli si dokážete představit, jak jsem se tvářila, když jsem si to přečetla. Začínala jsem mít záchvaty smíchu, protože nic jiného mi ani nezbývalo. Brečet přece nebudu. Jednoduše se stal nějaký omyl! Maria mi po chvíli napsala, že mi něco poslala na mail a mám se na to podívat. Dívám se a vidím profil nějaké Hany, která je také registrovaná u té samé agentury jako já. Má 25 let, řidička...a já vůbec nic nechápu:D. Maria se mě po chvilce zeptala, zda to jsem já, protože s touhle aupair dnes má telefonovat. Tak jsem jí hezky napsala, že to teda rozhodně já nejsem a nazpět jsem jí poslala svůj pravý profil. Ještě, že jsem ho měla uložený v pc. Už se mi začínaly věci dávat dohromady - někdo nás spletl a místo, aby rodině dal kontakt na Hanu, dal jim kontakt na Janu, tedy na mě:D. A spletla to buď česká nebo španělská agentura. Hrůza! Napsala jsem jí, co se stalo a obě jsme byly značně rozladěné. Slíbila jsem jí, že se zeptám u mé agentury, kde se stala chyba a dám jí vědět. Rozloučily jsme se a já si šla dát studenou sprchu:D. Okamžitě jsem psala do agentury a podrobně popsala celou situaci. Záhy přišla odpověď, kde stálo, že dnes jsem opravdu měla mít hovor s touhle rodinou, kteří mají tři holčičky a že rodina, s jedním chlapečkem, kteří čekají v červnu holčičku zatím telefonát se mnou nepotrvdili. Tak to už to ve mně vřelo, protože já NIC o žádné rodině s třema holčičkama nevím, nikdy jsem jejich profil neviděla ani od agentury nedostala. To jsem taky agentuře napsala. Už jsem byla uplně zoufalá, protože to na mě bylo moc:D. Naštěstí se to všechno uvedlo na pravou míru. Paní z agentury se mi omlouvala a napsala, že mám pravdu. Já jejich profil nedostala, oni však můj viděli. Viděli i můj profil i Hany profil, ale chtěli mluvit s pouze s Hanou! Jenže, naše jména se liší pouze jedním písmenem, takže když psali agentuře, na kterou chtějí kontakt, napsali že na mě, místo na Hanu. Prostě spletli písmeno! Chápete to?:D. Jedno písmeno mě stálo takové nervy!
Večer jsem byla uplně hotová. Měla jsem nutkání zároveň se smát i brečet. Brečet, protože to opět nevyšlo. Opět nemám rodinu:-(. Ale? Jak to nakonec dopadlo se dočtete v dalším článku. Musím dát trošku pauzu, po téhle smršti písmenek necítím prsty a vypadám nějak takhle:D.

Wednesday, 22 June 2011

Další z těch, co se rozhodli vylétnout z hnízda...

Tak. Nevím, čím bych začala, jelikož toho mám na srdci o něco víc, než jsem schopná za hodinu napsat. Bohužel mě časově omezuje stav baterie v notebooku, která už nemá takovou výdrž, jakou mívala. Ale dobře - začněme tedy tím, že jsem se letos v únoru rozhodla rozšířit "óperské" řady. Nepopadlo mě to jen tak, z ničeho nic. To, že vycestuji jako au-pair mi v hlavě běhá od minulého léta. Tehdy mi bylo 17 a nějaká šance, že by se mi podařilo najít rodinu, byla nulová. Agentury od 17-ti také nebrali, tak jsem si řekla, že počkám další rok a pak, že se do toho vrhnu po hlavě:D. Nevím, proč jsem si tenkrát myslela, bůh ví, jak to bude jednoduché, když už mi přece bude těch OSMNÁCT:D. Nicméně, v únoru tohoto roku jsem se do toho rozhodla "praštit" a zaregistrovala jsem se u Coolagent. Agentura vypadala solidně, na netu jsem si samozřejmě ze zvědavosti četla recenze, ze kterých jsem měla smíšené pocity. Jedni chválili, druzí nadávali - po hodině čtení jsem si řekla: prostě to nějak dopadne. A taky že dopadlo:D.
Celá registrace včetně vyřízení všeho možného (od referencí, výpisu z trestního rejstříku až po zaslání čtyř stovek) mi trvala asi 14 dnů. Uf, jako by to bylo včera, když jsem posílala tu naducanou obálku. Dorazila v pořádku - teď už jen čekat na první nabídky. Zapomněla jsem zmínit, že jsem se registrovala jako summer aupair, protože mě ještě čeká sladký rok ve škole a na víc jak 3 měsíce by to zatím neklaplo.
Už si přesně napamatuji, kdy mi přišla z agentury první nabídka, (mohla bych se podívat do mailu, ale myslím, že vás přesné datum stejně nezajímá:D) ale předpokládám, že někdy v dubnu. Ta v zápetí nevyšla. Pak přišlo dalších pět, deset, padesát...ne, kecám - tolik jich nebylo ani omylem, protože, kdyby jo, určitě by nějaká musela klapnout. I když...co si budeme nalhávat:D. Asi to nebudu natahovat - to nejdůležitější, co bych vám chtěla říct je, že jsem s Coolagentem začala být značně nespokojená. Ne proto, že by mi neposílali nabídky každý den, důvodem byl jejich přístup. Možná jsem dostala špatnou koordinátorku, o které jsem se mimochodem nedávno dozvěděla, že je jí teprve 22 let, což asi vysvětluje její chování, i když člověk by si řekl, že taková holka už to musí mít v hlavě srovnané. Kolikrát jsem se jí zeptala na věci, co mě zajímaly, napsala jsem jí je hezky do odrážek, aby, když na ně bude odpovídat, na žádnou nezapomněla. Slečna koordinátorka ovšem odrážky asi neviděla a z pěti věcí mi napsala odpověď pouze na jednu:D. Jak ten debil jsem si pak připadala já, když jsem jí otázky musela napsat po jedné, abych se vůbec odpověď dozvěděla. Směšných situací bylo víc, např. když jsem jí nejméně 4x napsala, ať mi nevolá, ale píše maily, protože chodím do školy a tam si nemůžu zvednout telefon kdy se mi zachce. Slečna to asi opět pochopila záhadou jinak, protože jsem od ní měla už tolik zmeškaných hovorů...:D. Pokaždé, když si na to vzpomenu, tak si říkám, že si možná slečna koordinátorka za ty čtyři stovky, které jsem jí k registraci poslala, mohla koupit pamatováka. Vidíš babi, pořád ti říkám, že sklerózu nemají jen starší lidé :o).
V té době jsem si samozřejmě začala uvědomovat, že to s Coolagent nebude nijak slavné, takže jsem se zaregistrovala na všech možných stránkách, kde se aupair registrují. Do dneška mám nejlepší pocit pouze z aupair-world, z ostatních stránek mi totiž každý den chodí maximálne spamy nebo podvody, kdy tatínek ztratil při autonehodě manželku, takže nutně potřebuje pro své dětu aupair. A ten plat! 2500 liber za měsíc a k tomu 400 liber kapesné. No neberte to:D. Nicméně jsem Hhledala a hledala, dokonce jsem k mému štěstí narazila i na pár sympatických rodin, kterým jsem se líbila. Pokaždé, když mi přišla "zelená" odpověď mi svitla naděje. Většinou to ale dopadlo tak, že jsme si napsali pár mailů a pak už se rodinka neozvala. Jednou mě to vážně nasralo (nasralo, ne naštvalo:D), když jsem našla super rodinu, psali jsme si, ale bohužel potřebovali aupair už od začátku května, což jsem si já kvůli škole, která je mi mimochodem úplně k ničemu, nemohla dovolit. Smutně jsem rodince udělala pápá a hledala dál. Dny utíkaly, začal červen a já měla nervy na dranc:D. Nemohla jsem pochopit, že jsem ještě nenašla žádnou rodinu. Doma mi všichni začali chytře vykládat, že mi přece říkali, že letos ještě nemám šanci a mám počkat minimálne dva roky. A bla bla bla. Možná to znáte. No neposlouchala jsem je, začala jsem se pravidelně modlit a věřila jsem, že se ta pravá rodina pro mě ještě najde.
Možná to modlení pomohlo, protože jsem přes kamarádku (s kterou jsem si nepsala snad rok) narazila na jinou, další agenturu - Aupair Alegre. (Určitě si teď říkáte - hlavně vy, zkušené aupair - že jsem asi pěkne blbá, když jsem se znova rozhodla vyhodit peníze z okna hezky další agentuře:D.) Ovšem, kamarádka tam sama byla registrovaná a nemohla si na nic ztěžovat. Jak už je mým zvykem, ještě než jsem se rozhodla agentuře sesmolit pár řádků, jsem na internetu hledala recenzi. K mému zklamání jsem ale žádnou nenašla:D Bylo mi to divné, asi to bude nějaká menší agentura, říkala jsem si, ale neměla jsem co ztratit (vlastně maximálně 300 Kč za registraci), takže jsem tam napsala, zda ještě přijímají registrace summer aupair, jelikož už byl červen, což znamená minimum času na nalezené rodiny. Paní byla rychlá, ihned mi odepsala, že šanci mám a poslala vše potřebné k registraci. Zodpověděla mi na VŠECHNY mé otázky, což byla velmi příjemná změna po zkušenosti s  Cooagent:-) I samotná registrace byla rychlejší, než jsem si myslela. Za dvě hodinky jsem jí posílala komplet vyplněnou zpět. Výpis z trestního rejstříku a potvrzení od doktora prej stačí až před odjezdem. Teď už mohu říct, že se registrace u této agentury vyplatila. Jak to probíhalo dál se dozvíte v příštím článku...:o).