Wednesday, 13 July 2011

1st day in Langton Green

Středa 13.7.2011

Vstávala jsem o půl 8. Penny říkala, že mi dnes všechno ukáže a vysvětlí. Včera mi pouze řekla, jak mám ráno nachystat ubrousky, příbory a talířky na snídani. Chystat budu pouze pro sebe a pro dědka - Bob je od druhého dne dědek, říkám mu tak proto, že je mi hrozně nesympatický a chová se hrozně. Ale o tom více až dál -  jelikož Penny nesnídá, neobědvá, pouze večeří a to kdybyste viděli tu porcičku.....:D.

Po snídani jsem přišla za Penny s modrou složkou, kterou mi také dala už včera. Mám tam podrobně popsané, co jaký den mám udělat, můžu si to i odškrtávat, když to budu mít hotové nebo naopak udělat čtvereček, že jsem to ten den nesplnila. Což je mimochodem dost divné, kdo by si sám sobě podkopával nohy a přiznal se, že něco neudělal, že?:D
Penny zvolila takový systém, že mi ten první týden bude každý den ukazovat, co mám udělat, takže dnes mi ukázala středu. No, řeknu vám to asi takhle:D. Úkoly, co mám udělat jsou velmi primitivní. Až na vysávání a vytření podlahy jsou to jen maličkosti. Vlastně i vysávání a vytírání není nic těžkého, i když tady když vytřete, můžete vytírat znovu. A to hlavně za:
a) kvůli psům, kočkám
b) kvůli tomu, že se tu nikdo nepřezouvá a chodí se tu v botech
Harry, protože je to vážně oooobrovský pes nadělá hrozně moc nepořádku. Když žere, tak u toho dělá neskutečný rachot, že byste řekli, že vedle vás žere lev a ne pes:D. Granule a maso je všude kolem na zemi, s vodou je to ještě horší. Po celém domě je 5 mís (už jsem chtěla napsat misek, ale tohle vážně nejsou misky:D) s vodou, protože Harry hodně pije. Proto když vytřete, zapět minut nejde poznat, že jste vytřeli.
Naštěstí se to tady vůbec neřeší. Penny to moc dobře ví, že to tak funguje, a proto asi ani moc neuklízí:D. Prostě to nemá cenu.
Já ovšem, protože jsem zvyklá všechno uklízet pořádně, jsem první den uklízela poctivě. Dělala jsem i to, co jsem nemusela. Úklid mi trval asi 3 hodiny a zdržovalo mě hlavně to, že jsem musela čekat na Penny, která byla hrozně "busy" s telefonátama a během toho mi musela vysvětlovat co a jak. Po úklidu mě pochválila, že jsem uklidila very well:-).
K večeru jsem opět skypovala s rodinou. Poté následovala večeře, které jsou mé neoblíbené, protože dědek je hroznej pruďas. Myslí si, že když je "council", tak že všechno zná, všechno ví, všude byl a my všichni ostatní jsme blbečci. Během dnes jsem si všimla, že se u oběda několikrát dohaduje s Penny. Hrozně rád někoho přesvědčuje a vyvrací druhému jeho názory. Když jsme jedli, zeptal se mě, jaký je teda ten důvod, proč jsem se stala aupair (kéž byste mohli slyšet tón, jakým to řekl). CHA:D. Nevěděla jsem, co na to rychle vymyslet. Jednoduše jsem odpověděla, že je to dobrá příležitost dostat se do Anglie, podívat se na různá místa a tak. "Tak doufám, že asi nechceš být pořád zavřená v pokoji.....". Nevím, jestli si rád rýpne, ale teprve včera jsem přijela, tak snad neočekával, že někam hned polezu. Penny se mě hned zastala a řekla, že je přece ještě čas na to, abych někam jela. Od tohoto okamžiku jsem veděla, že si moc rozumět nebudeme. Bohužel, nic není dokonalé.
Večer mi Penny nabídla, jestli se s nimi nechci dívat na film. Řekla jsem, že asi nebudu moc rozumět, ale Penny mě přesvědčovala, že určitě ano, ať nechám to nádobí a přijdu. Tak jsem přišla. Dívali jsme se na "Prince z Persie". Bylo to moc pěkné, líbilo se mi to. Dialog byl jednoduchý, takže jsem rozumněla docela dobře, na pár vyjímek. Problém pro mě ovšem nebyla angličtina, nýbrž moje únava. Doma jsem zvyklá chodit spát o půl desáté a tady se teprve v deset zapínal film. V půlce se mi šíleně zavíraly oči, ale zvládla jsem to až do konce. Pak mě probrala sprcha, takže jsem nakonec šla spát až po jedné hodině.

Celkvý dojem z dnešního dne je super. Dědek je sice blb, ale co z něj. Zato Penny je zlatá, neustále mi říká "love" a objímá mě. Uvidíme, jak to půjde dál, ale myslím si, že nikdy nic nemůže být růžové. Vždycky se najde něco, co člověk bude štvát a takový je život. Ale je to zkušenost k nezaplacení:-).

Harry is sleeping
Fluffy

Tuesday, 12 July 2011

Goodbye sweet home

Napsat tento článek bude pro mě velmi vyčerpávající, jelikož toho mám mnoho na srdci a nevím, čím začít. Ale začnu od začátku - třeba:D.

Úterý 12.7.2011

Vstávala jsem před druhou hodinou ranní:D. Samozřejmě žádný problém. Do Prahy jsem měli v plánu vyjet okolo půl třetí. Rodiče mě vezli autem, za což jsem mimochodem velmi vděčná, protože si moc dobře nedokážu představit, jak bych jela přes celou ČR vlakem s tím obrovským kufrem.....no nechtějme si to ani představit:D.
Skoro celou cestu jsem spala, tedy spíš "téměř spala", protože se moc spát nedalo, jelikož jsem neustále přemýšlela jak to všechno dopadne. Navigace nás úspěšně dovedla až k Ruzyni, kde nastaly první menší problémy:D. Nevěděli jsme, kde máme zaparkovat, do jakého vjezdu jet, no zkrátka vesničané ve velkoměstě:D. Taťka se ale nikdy nenechá vyvézt z míry, takže na všechno hned přišel a úspěšně jsme zaparkovali. Tehdy mi začalo být dost blbě:D. Taťka se mě snažil asi povzbudit, tak se mě začal opět ptát, jestli se těším:D. Zřejmě to na mně nešlo poznat. A už to bylo. Začala jsem řvat a mamka to umocnila ještě tím, že mi dala kominíčka pro štěstí, kterého mi koupila. Pak začala brečet taky - taťka se držel, ale měl skleněné oči.
Letěla jsem z prvního terminálu a protože už byl čas, kdy se měl otvírat můj check in, vyrazili jsme dovnitř. Nutně jsem potřebovala zvážit kufr, protože jsem doma při balení zjistila, že naše váha neváží tak, jak by měla. Jednou vážila o 2 kg míň, jindy o 3 víc. Doma jsem na to už neměla nervy, takže jsem si řekla, že na letišti se to hold podá:D. Po zvážení měl kufr 21,3 kg. To máme o 1,3 kg více. Nechtěla jsem riskovat, že mi to neuznají a budu muset platit navíc nekřesťanské peníze, takže jsem se rozhodla rozloučit se s nějakou z věcí, která bude muset zůstat v ČR. Nejlepší volba byly boty - stejně jsem si chtěla v Anglii koupit nové. Boty bohužel nestačily, takže jsem vyhodila ještě jeden svetřík a 2 balíčky bonbónů. Po redukci byla váha 20.3 kg a to mi taťka řekl, že přece tohle mi už musí uznat. Neměla jsem už stejně co vyhodit, takže jsem se na to vykašlala a šla se odbavit. Kufr prošel, paní u přepážky mi sdělila, co mě čeká dál, kdy mám být nejpozději u gatu a kam mám jít. Měla jsem ještě asi půl hoďky čas, tak jsme si sedla s našima ještě na chvíli před pasovou kontrolu a čekala. Bylo mi tak špatně, jak ještě nikdy:D. Navíc jsem ráno nesnídala, den předtím nevečeřela. Mamka mi nutila rohlík, koláček a mně při pomyšlení na jídlo bylo ještě víc špatně:D. Nakonec mě donutila sníst dva měsíčky nektarinky. Huráá:D. Byla jsem nervózní kvůli času, navíc bylo hrozné jen tak sedět a mlčet a čekat, než půjdu a přitom vědět, že 2 měsíce ani jednoho neuvidím. Osušila jsem oči, sebrala odvahu, rozloučila se a vydala se vstříc osudu.
Pasová kontrola proběhla v pořádku (pas budu mít prošlý až příští rok:D), přes rentgen mě také pustili (při skládání věcí do košíku se mi v dírce zasekl řetízek, který, když jsem ho rvala ven, se roztrhl), už jen nastoupit do letadla, které by se po cestě nemuselo zřítit nebo nouzově přistát. Samozřejmě jsem stála až na konci fronty, takže na mě zbylo místo skoro na konci letadla, prostřední sedadlo. Seděla jsem mezi nějakým muslimem a náádherným Australanem:D. Ptáte se, jak vím, že to byl Australan? Nééé, neptala jsem se ho. Během letu vyplňoval "landing card" a jako nationality napsal Australian. Jméno: Luke, příjmení si nepamatuju. Na věk jsem nedokázala zaostřit, takže nevím, ale tipuju tak kolem 25. To tělo, ty paže.....ale pokračujme:D.
V letadle místo letušek pobíhali a rozdávali usměvy šampónci letušáci. Asi třikrát za let proběhly turbulence - jedna byla tak velká, že už jsem si myslela, že poprvé v životě poletím volným pádem:D. Díky bohu jsme šťastně přistáli. Jelikož jsem vůbec nevěděla kam jít, šla jsem za davem. Ten mě dovedl až pasové kontrola, kde jsem si vystála hooodně dlouho řadu. Pár minut jsem si počkala taky u pásu se zavazadly, které jsem díky žluté visačce hned poznala (thanks mum:-*) a poté hurák k východu. V hlavě mi nejvíce ukvěl obraz, kdy jsem vešla do té obrovské haly, kde čekalo tolik lidí, že jsem byla naprosto dezorientovaná. Nevěděla jsem kam se podívat dřív. Během 2 vteřin jsem se rozhlídla na pravo i na levo a najednou jsem uviděla Penny. Ona vážně držela v ruce ceduli s mým jménem. Odhodlaně jsem k ní kráčela, poznala mě a okamžitě mě objala a dala mi kiss:D. Ihned spustila, jak je ráda, že jsem tu a že se na mě moc těšila. Byla přesně taková, jakou jsem si ji představovala. Cestou z letiště domů jsme si hezky pokecaly, až jsem se sama divila. Přijela mě vyzvednout bez Boba, ten musel zůstat doma a postarat se o Pennyinu babičku, která, jak jsem se dozvěděla později, bude mít v září 100 let! Wow. Viděla jsem ji na fotce a na sto teda vůbec nevypadá. Cesta do Langton Green trvala asi 40 min. Stihla jsem rychle napsat sms rodičům a nejbližším, že jsem spokojená a vše je OK.
Když jsme dorazily domů, dům zvenku vypadal dost malý. U dvěří mě přívítalo veškeré zvířectvo. Harry, Stellar, kočky.....Harry je taaak velký, že to snad ani není pes:D. Poté, co mě všichni poslintali jsem si podala ruku s Bobem. Já věděla, že mi na něm něco nebude sedět, ale o tom až později.
Penny mi ukázala celý dům, zahradu, všechno. Kromě pejsků a kočiček mají na zahradě v obrovské kleci asi 40 papoušků:D. Na zahradě mají 2 jezírka, jedno s rybičkama. Bazén mě nadchl nejvíce, ale jak to tak vidím, do mého odjezdu se nevykoupu kvůli počasí:-/.
Vybalila jsem si věci, na oběd si dala pizzu a pak jsem vyrazili do Tubridge Wells - větší město, asi 58 000 obyvatel, Bob je tam starostou. Zatímco on měl meeting, Penny mi ukázala všechny důležité i nedůležité obchody. Během toho se v každém obchodě zastavila asi s třema lidma a vykecávala. Všichni jsou na sebe milí, ptají se jak se druhý má. Ukázala mi taky nádraží, kde mi sebrala letáčky o slevové kartičce na vlaky. Hned se ptala kolikrát pojedu do Londýna:D. Pětkrát? Šestkrát? Musela jsem se smát, protože.....I havo no idea. Ptala se mě, jestli bych chtěla navštěvovat jazykové kurzy. Ani jsem nestačila odpovědět a už mě táhla do velkého domu, kde se kurzy konají. Slečna jí ale sdělila, že přes léto kurzy neprobíhají. Díky bohu:D. Stejně jsem neměla zájem. Stojí to dost peněz a nevím, zda by se to u mě vyplatilo. Penny ovšem nezahálela a ihned mi koupila knížku z Canbridge, která je určená pro samouky. Je vážně super, ale zatím jsem měla čas udělat pouze 1 stránku:D.
Večer jsem přes hodinu skypovala s rodinou. Bylo krásné vidět, jak má o mě každý zájem:-P.
Kolem osmé hodiny byla večeře. Jídlo v takovou dobu je pro mě smrt:D. Doma jsem zvyklá večeřet nejpozději v šest hodin, navíc porce jsou o hodně menší. Ale zdárně jsem všechno spořádala. Zajímavé je, že jsem skoro celý den nic nejedla a přesto jsem neměla hlad. Bylo to asi z těch nervů. Bob si potrpí na velkolepých večeřích, takže po hlavním chodu následovat dezert. To jsem samozřejmě nečekala. Tak tak jsem se přemohla, abych ho do sebe ještě nacpala. No pak mi bylo zle.....:D.

Závěrem chci říct, že rodinka je super. Hlavně Penny je zlatá. Bob je pracovně vytížený, takže jsem si s ním za delý den skoro nic neřekla - nijak mi to nevadí:D. Pejsci jsou úúúúúžasní, kočičky také. Ano, jsem spokojená:-).
 

Můj pokoj
Umyvadlo v pokoji:-) (to vedle není záchod, ale šatna:D)
knížky, knížky, knížky.....:D

Sunday, 10 July 2011

Only one day at home

.....and only short message!

Nevím, co dřív:D. Letím sice až v úterý, ale balila jsem se už dnes (aby nebylo všechno na poslední chvíli):D. Hodný bratr mi ještě přeinstalovává celý notebook, aby mi vše fungovalo, protože mi nešlapala webka, internet pořád padal.....Zkrátka to bylo něco pro moje nervy. Doufám, že teď už nebude s ničím problém. PC se vyčistilo, tak by nemělo co dělat bordel:D.
Váhu kufru průběžně kontroluji. Měla jsem zabaleno asi polovinu a když jsem kufr přemísťovala na váhu, tak jsem si řekla, že to 20 kg už musí být:D. Připadalo mi to hrozně těžké - navíc já mám velmi špatný odhad na cokoliv. Váha ale ukázala 11 kg. Tak nevím. Naše váha je totiž trošku nepřesná, ukazuje asi o dvě kila více, což je vlastně v mém případě výhodou:D.
Nakupovala jsem včera, dnes a ještě budu i zítra - poslední nezbytnosti.
Při balení jsem nevěděla, jestli si s sebou brát, ručník?, papuče?, pastu?, nakonec jsem sbalila raději všechno. Nejméně dvě kila váží moje "lékárna", kterou mi maminka pořídila. Mám léky snad i na malárii:D. ALE HLAVNĚ velkou část kufru (jak prostorově, tak váhově) zabírají dárečky:D. A to jsem ještě chtěla přikupovat. No už teda nebudu.

Dám sem pár fotek, abyste viděli, co pěkného jsem starouškům koupila. Jen mě mrzí, že neuvidíte ten hlavní dárek, který jsem nevyfotila rozbalený, ale až zabalený v krabici a v balícím papíru:D. V tom spěchu jsem si to neuvědomila. Nejhorší je na tom to, že ani nevím, jak bych vám to popsala:D. UŽ VÍM! Našla jsem to na netu. Říká se tomu máslenka. Dává se tam buď máslo nebo sýr nebo vlastně cokoliv. Z fotek jsem si všimla, že staroušci si hodně potrpí na nádobí z porcelánu, tak jsem jim chtěla dovést klasický český cibulák. Prvně jsem měla v plánu hrnečky a konvičku, ale toho mají doma dost, proto jsem nakonec vybrala máslenku (to je divné slovo:D). Možná to už doma mají, ale je tam menší pravděpodobnost než u hrnečků a konvičky:D. Snad se jim to bude líbit:-). Neodolala jsem ani keramické kočičce s pohyblivým ocáskem a chmýřím:D. Když oni je mají taaak rádi. Jako všechny zvířátka.
Pozn.: Všimněte si, že máslenka je také zabalena v balícím papíru s kočkama:D. Myslím na vše!

Ta moje je teda mnohem hezčí, ale aspoň pro představu - máslenka   

All things
Český alkohol nesmí chybět:D
Detail kočičky s pohyblivým ocáskem:D
Prospekty o Bruntálu a ČR

Monday, 4 July 2011

I have an airticket, finally!

Letenku kupuju každý týden, protože pořád někam lítám, proto pro mě nákup letenky do Anglie byla velká hračka:D.

Ehm. Včera jsme k tomu s mamkou usedly, že to teda koupíme. Poletím s easyJet, protože jako jediný létá na Gatwick za rozumnou cenu. Sice z Prahy, což mám z prdele, kde bydlím přes celou republiku, ale co se dá dělat. Když jsem hledala společnosti, které by letěly z Brna, vyskočila na mě vesele letenka za 35 000 Kč (to byla ještě ta nejlevnější:D). A u toho bylo ještě napsáno - výhodná cena! Nechápu teda, proč mi to naši nechtěli koupit, když je to přece tak výhodné a levné:D.
Bohužel, bohudík (?) - easyJet vyhrál. Celá rezervace nebo spíš koupě, protože člověk vlastně nic nerezervuje, ale hned to musí zaplatit, nebylo nic složitého, zjišťovala jsem si informace, které mě zajímaly dávno předem a několikrát jsem si to zkoušela "nanečisto" zabůkovat:D. Každou kolonku jsme poctivě vyplnily, odklikaly a potvrdily. Teď se nesmějte, ale všechno, co jsme tam napsaly, jsme každá kontrolovala tak stokrát, než jsme to vždycky potvrdily:D. Číslo karty jsme kontrolovaly tak, že mamka četla, já psala. Pak jsem četla já, mamka kontrolovala. Pak jsme raději četly čísla ještě odzadu a kontrolovaly.....:D.Okolo bylo sto padesát dalších informací a upozornění, které jsme také četly min. desetkrát:D. Po konečném potvrzení koupě jsme si oddychly. Najednou na nás řve upozornění: Důležité! Musíte do své rezervace doplnit informace o identifikačním průkazu. Pokud tam neučiníte, nebude vám umožněn vstup do letadla.
No jaké informace zase? Nechápaly jsme to:D. Do jaké rezervace, však tu jsme potvrdily a mělo by to být snad všechno. No asi ne.

Já: "Kam to mám jako doplnit, nikde tu nic není, na co bych klikla."
Mamka: "No já nevím, ale podle mě nic nikam už vyplňovat nemusíš. Oni to asi myslí tak, že si nemáš zapomenout vzít pas, jinak tě nepustí do letadla, jen to blbě napsaly."
Já: "No to nevím teda. To ne. To se určitě ještě někde něco musí napsat, číslo pasu nebo tak. Ale kam?:D"
Mamka mezitím čte všechno možné, co zrovna na stránce bylo napsané.
Já: "Zkusím se znovu přihlásit a tam určitě někde budu mít, že mám ten let už koupený, třeba to tam pak bude někde na to doplnění.
Tak jsem se znovu přihlásila, klikna na "Moje easyJet" a vidím, že let se koupit podařilo. Odlet, přílet, číslo, kdy se uzavírá odbavovací přepážka - vše tam bylo zmíněno. Hledám něco o doplnění těch informací a konečně vidím "Doplnit informace o identifikačním průkazu". Kliknu na to a sláva, jsme tam, kde jsme chtěly být:D.

Doufám, že si o mně a mé mamince nebudete myslet, že jsme úplné hlavy bez mozku:D. Klidně bych se ale vsadila, že někomu se už určitě podařilo ty informace nedoplnit a dotyčný fakt neodletěl. Mají to špatně vyřešené. Měli by to udělat tak, že všechno to, co jsem pak hledala kdesi jinde, by měli mít hned při té rezervaci, kdy člověk zadává kolik zavazadel bude mít, jakou kartou bude platit apod.
Budu jen doufat, že já už to mám v pořádku a nic mi tam nechybí.

Praha do Londýn Gatwick (letištní budova Jih)
Odl. 12. července 2011 9:50
Příl. 12. července 2011 10:50
Odbavovací přepážka se uzavírá 12. července 9:10

Jo, jo, jo!:-)

Sunday, 3 July 2011

První komplikace

Někdy to přijít muselo:D. Jen jsem čekala kdy. Ona to nakonec nebyla nějaká velká tragédie, ale nervy jsem kvůli tomu měla, né že ne. What happened?

S Penelope si píšu stále maily. Chválila jsem jí zahradu a rozplývala se nad Harrym a Stellarem. Napsala jsem jí, že Harry je big boy:D. Odepsala mi, že to teda je, ale je vždycky hrozně milý a mírný. Prostě gentleman. Chtěla jsem s ní vyřešit, kdy bych chtěla odjet pak zpět. Vím, ještě jsem ani neodjela tam a už řeším, kdy pojedu domů:D, ale nechci to pak nechávat na poslední chvíli, budu mnohem klidnější, když to budou vědět už dopředu. Jelikož mě čeká ještě čtvrťák, který bude pro mě zlomový kvůli maturitě, ale hlavně kvůli přijímačkám na vysokou, nemůžu si dovolit dlouho zameškat ve škole. Proto jsem usoudila, že 4.9. bych letěla zpět domů. Stejně jsme se domluvili a oni sami chtěli někoho přes léto, tak jsem si říkala, že to nebude problém. No trošku jsem se spletla.
Penelope mi zdvořile napsala, jestli opravdu musím být na začátku září už doma, zda bych nemohla zůstat do konce září. Oni navíc plánují holiday s návratem 10.9., takže by neměl kdo hlídat hafany a vůbec celý barák:D. Což mě mimochodem docela zaskočilo, protože jestli mají v plánu mi vážně svěřit celý barák i se psema, kočkama, liškama a nevím čím ještě, tak jsou to hodně důvěřiví lidé:D. Jen tak cizí holce svěří veškerý svůj majetek. Já jsem ale samozřejmě zodpovědný člověk, takže se není čeho bát:D. Taky napsala, že to není tak důležité, ale prej máme dohodu, že pojedu ke konci září. Z toho jsem byla docela vykolejená, protože jsem nikde nikomu nepsala, že můžu do konce září. Nevím, jestli to nějaká z agentur popletla nebo kde to vůbec vzali.....:-/ Tak jsem hned psala do agentury, jak to vyřešíme, protože do konce září tam být rozhodně nemůžu. Agentura odepsala, že to nebude problém, protože jakmile já pojedu domů, tak tam přijede nová aupair, která tam bude na delší dobu. Takže jestli potřebuji na začátku září odjet, NENÍ TO PROBLÉM:D. Všímáte si? Nic není problém, ale já ty problémy stejně stále řeším:D.
Napsala jsem to teda Penelope, že mě to moc mrzí, ráda bych tam byla klidně do konce září, ale kvůli škole nemůžu. Byla jsem nervózní, co mi odepíše. Připadala jsem si jak nějaký hajzlík, co něco slíbí a pak z toho vycouvá. Ale já jsem vážně nikdy nikomu neřekla, že budu moct do konce září:D. Už se mi začínaly v hlavě honit myšlenky, že nakonec si to rozmyslí a ještě mě odmítnou. Agentuře už jsem ale dávno zaplatila, smlouvu podepsala.....tak by snad neměli:D.
Penelope je naštěstí asi vážně skvělý člověk, protože mi na můj mail napsala, že to určitě nějak vyřešíme. Jestli je nějaká možnost, že bych tam mohla zůstat aspoň do 11.9., tak by jim to moc pomohlo. Nejraději by samozřejmě byli, kdybych tam zůstala co nejdéle, protože zním hrozně fajn a líbím se jim:-). Což mě samozřejmě potěšilo:D. Na to jsem jí nemohla odepsat, že tam do jedenáctého nezůstanu. Teď jen jak to říct našim. Řekla jsem to z plna hrdla:D. Kupodivu neměli žádný problém, taťka mi dokonce řekl, že být mnou, tak tam je co nejdéle, ale ať to nezkouším už ani o jeden den prodlužovat:D. Ujistila jsem je, že sama bych ani nechtěla, kvůli tomu, že čtvrťák pro mě bude docela důležitý a ono zameškat si dva týdny v naší třídě není nic moc jednoduchého. Každý vám to pak dá sežrat tím, že vám nepůjčí ani jeden zápis:D. Teď bych tu nejradši začala nadávat na celou školu, protože to by fakt stálo za přečtení, ale nestačil by mi na to jeden článek. Jednou z toho bude kniha a až ji vydám, včas se to dozvíte:D.
Po domluvě s rodiči jsem šla hned napsat Penelope, že do 11.9. tam zůstanu, ale víc bohužel ani ťuk. Odepsala mi krásný mail:

What fabulous news! Thank you, and your parents too. We can get you to Gatwick on the 11th, a later flight would be preferable. Yes, we are expecting you on the 12th, and will meet you at the airport. Look forward to seeing you. P.

Teď se tam těším ještě víc!

Stellar se svým plyšáčkem

Stellar s Bob (hostgrandad)